My lidé jsme denní tvorové. Na rozdíl například od koček nejsme vybaveni schopností vidět i při nízkém světle. Ovšem vzhledem k tomu, že náš životní styl vyžaduje, abychom byli aktivní i v době, kdy je tma, obzvláště zimě, je osvětlení nezbytně nutné.

Velmi dlouho nám světlo poskytoval oheň, ať už ve formě pochodní nebo později plynových lamp. Je samozřejmé, že tento způsob svícení nebyl nejbezpečnější, a že docházelo k mnoha nehodám a požárům. Tak tomu bylo až do vynálezu žárovky v 19. století.

Žárovka představovala revoluční vynález. Namísto ohně fungovala na principu rozžhavení drátků na vysokou teplotu, čímž začaly zářit. Musely být umístěny ve vakuu, aby se zabránilo hoření – bez kyslíku není vznik plamenu možný. To bylo zajištěno skleněnou bulkou, do které byly drátky umístěny a která je zároveň chránila před poškozením.

Vývoj se ovšem nezastavil. Elektřina není zadarmo, a tak se hledaly možnosti výroby světelného zdroje, který by jí tolik nespotřeboval. Výsledkem tohoto bádání se stala zářivka. Jedná se obvykle o trubici, naplněnou plynem, který při vyšší teplotě svítí. Ono rozžhavení je samozřejmě prováděno elektrickým proudem.

Mezi nevýhody patří to, že díky mnohem většímu objemu a množství plynu oproti klasickému žárovkovému drátku trvá mnohem déle, než se dostatečně rozžhaví tak, aby svítil plným jasem. U některých starších typů to může trvat až kolem deseti minut. Během této doby samozřejmě spotřebuje https://www.root.cz/clanky/tezba-bitcoinu-spotrebuje-30-twh-za-rok-jako-pul-ceska-nebo-cele-slovensko/ největší množství elektřiny. Jakmile dosáhne potřebné teploty, není spotřeba příliš velká.

Z tohoto je patrné, že se příliš nehodí pro místa, kde se svítí pouze krátce a nárazově, což je také případ mnoha místností v našich domech. Naopak v místech s nepřetržitým provozem, kde je nutné svítit neustále, jako například v nemocnicích či továrnách, je její využití vhodné a pomáhá zde snížit náklady za elektřinu.